top of page

Zájem o družstevní byty je v posledních letech vyšší v Česku i v zahraničí


Zdroj: Hospodářské noviny, Autor: Martina Marečková

Rozhovor s Annou Ježkovou, předsedkyní družstva Coop Development

Reakce na krizi. Družstevnictví vždycky v historii reagovalo na nějakou krizi ve společnosti, říká předsedkyně nově vzniklého výstavbového družstva Coop Development Anna Ježková. Družstevní byty si mohou pořídit i lidé, kterým by banka hypotéku nedala.

 

Výstavbová družstva se v posledních letech až na výjimky nezakládají. Nové družstevní byty nechají pro své členy stavět buď družstva s dlouhou historií, v posledních letech pak v menší míře vznikají pod taktovkou developerů. Výjimkou je výstavbové družstvo Coop Development - založeno bylo teprve letos, ale v jeho nabídce je již na 400 družstevních bytů od developerů jako Finep nebo VCES. Vedle Prahy tyto družstevní byty vyrostou v novostavbách v Olomouci, Chrudimi, Hradci Králové, Mladé Boleslavi, Blansku nebo Brně.


Předsedkyní nově vzniklého družstva je mladá žena – Anna Ježková. V oblasti developmentu se pohybuje 10 let, kdy působila v mezinárodní společnosti Atkins

a Langford Development, která se zabývá developmen­tem a správou nemovitostí. A protože jde o mezinárod­ní firmu, pro kterou je spolupráce s partnery obvyklá, na partnerství staví svůj byznys i Coop Development. Developerům nabízí finanční spoluúčast na bytových projektech a sežene jim do domů družstevníky – i díky vazbě na Stavební bytové družstvo Praha.


Narozdíl od bytů ve vlastnictví, které většina lidí fi­nancuje pomocí hypotéky, si družstevní byty mohou pořídit i ti, kteří hůře dokládají své příjmy a banky jim nejsou ochotny dát hypotéku. Družstevník složí členský vklad, obvykle ve výši 25–30 procent ceny bytu a zbytek ceny pak splácí formou měsíčních splá­tek. O úvěr žádá družstvo, jež je do doby převedení bytu do osobního vlastnictví majitelem bytu a druž­stevník se nemusí sám zadlužovat ani nikomu pro­kazovat svůj příjem.

 

HN: Proč jste se rozhodli založit výstavbové družstvo Coop Development?

Hlavní motivace byla situace na trhu, viděli jsme tu mezeru. Částečně také reagujeme na historii, proto­že výstavbová družstva fungovala od konce 19. století a vždycky se spojovali nějací partneři. I Coop Develo­pment spolupracuje se silnými partnery. 


HN: A vy máte zkušenosti s řízením družstev?

Máme partnera – Stavební bytové družstvo Praha. Společně s jeho předsedou Martinem Grohem jsme byli i ve skupině, která připravovala koncepci byto­vé politiky státu do roku 2020... Snažíme se nějakým způsobem podporovat myšlenku nájemního bydle­ní a družstvo se může velice jednoduše konvertovat z „nájemního bydlení“ do vlastnictví a je schopno fle­xibilně reagovat na nějakou životní situaci člověka. Například když má mladá rodina omezené finanční možnosti, družstevní bydlení je pro ni finančně do­sažitelné. Nicméně ve chvíli, kdy se její finanční si­tuace zlepší a děti odejdou z rodiny, pak už si může byt převést do vlastnictví.


HN: Jaký typ lidí družstevní byty poptává?

Většina klientů jsou mladí lidé zvenku, často OSVČ, které nechtějí složitě dokazovat příjmy a tento typ projektu je zajímá například proto, že nechtějí figu­rovat v katastru jako dlužníci nebo jako vlastníci ne­movitostí. Lidé mají zafixováno, že družstevní byd­lení je levnější forma bydlení než vlastnické, a tam my směřujeme.


HN: Proč jste založení družstva načasovali zrovna na toto období, když historie družstevnictví je dlouhá a skupina obyvatel, kterým banky hypotéky nedají, tu vždy byla?

Navazuje to na bytovou politiku, ale i na krizi, která přišla v roce 2008. Družstevnictví vždycky, i histo­ricky, reagovalo na nějakou krizi ve společnosti – na­příklad mezi válkami. Do roku 2010 český stát pod­poroval vlastnické bydlení. Do té doby se nemluvilo o tom, že může fungovat nějaké družstevnictví nebo že by mohlo fungovat nájemní bydlení. Myslíme si, že teď nazrála ta doba, možná, že družstvo už mělo být založeno v roce 2010... navíc letošní rok je rokem družstevnictví.


HN: Kolik družstevních bytů nabízíte?

Aktuálně máme v nabídce okolo 400 bytů po celé Čes­ké republice. Očekáváme, že se nám v příštím roce po­daří naši nabídku rozšířit o dalších 400 bytů.


HN: Kdo bude dělat správu těch domů?

Záleží na partnerství a konkrétním projektu. Jsou re­giony jako Praha a Olomouc, kde správu zajišťujeme. Jinde teprve hledáme pro správu domů spolehlivé partnery, protože tam nové družstevní projekty zatím vznikají nebo ještě ani nevznikly.


HN: Jak jste spokojeni s prodeji bytů?

Zájem je, i když je pravda, že v Praze je konkurence. Ale v regionech jsme nenašli velkého konkurenta. Máme tam byty pod rezervačními smlouvami a ten zájem je tam momentálně ještě větší než v Praze.


HN: Spolupracujete se Stavebním bytovým družstvem Praha, pro které developer Finep už bytové domy staví. Proč už teď družstvo Praha nebude spolupracovat přímo s tímto developerem? Proč má jednat Finep s vámi?

Problém stávajících velkých bytových družstev je v tom, že nejsou pro svoji složitost rozhodování schopna rychle reagovat. My jsme ale mladá a dy­namická společnost... jsme schopni řešit problémy rychleji.


HN: Jaká je vaše role v partnerství? Shánět do bytových projektů nájemníky?

Nejde jen o to, že jsme partnerem, který zabezpeču­je budoucí družstevníky nebo členy družstva, jsme i finančním partnerem. To je další přidaná hodnota, protože velká družstva toho nejsou schopna. Nabí­zíme partnerům know-how družstevnictví, ale i fi­nanční účast v rámci realizace daného projektu, mar­ketingovou podporu – vyhledávání klienta a zacílení na klienta. Řešíme i klientské změny ve spolupráci s developerem.


HN: Takže když se na vedení bytového družstva Praha obrátí jeho členové, že chtějí pro své děti byt, družstvo je pošle za vámi?

Ano. Navíc Finep je pražská společnost, není v regio­nech. A my Finepu přinášíme jako přidanou hodno­tu i to, že nabízíme družstevní bydlení v regionech, jako je Hradec Králové, Olomouc, Chrudim, Blansko, Brno, a můžeme oslovit větší masu, která chce své děti umístit do Prahy.


HN: Jak moc se jako finanční partner angažujete?

Záleží na konkrétní společnosti, ale většinou je to pa­desát na padesát. My jsme investičním partnerem už ve chvíli přípravy projektu, ještě předtím, než se za­čne stavět. Bytové družstvo se zakládá na jednotlivé projekty ještě předtím, než se klient dozví, že na tom území něco vzniká.


HN: Po jak dlouhé době mohou lidé splatit podíl a nechat si byt převést do vlastnictví?

U každého projektu je to jinak. Je to na jednání s finan­cujícím partnerem, kterým je momentálně u většiny projektů Česká spořitelna. V některých případech to je možné po pěti letech od čerpání, tedy po třech le­tech od realizace.


HN: Nabízíte družstevní byty i v regionech, jakým způ­sobem jste si vybírali partnery?

Se společností VCES máme dlouholetou spolupráci, víme, že mají pozemky pro bytovou výstavbu. Navíc je to francouzská firma a nám je to velice blízké, protože jsou zvyklí pracovat v partnerství. České společnosti na to moc zvyklé nejsou a s Finepem to funguje, pro­tože se známe desetiletí. Ale s některými českými spo­lečnostmi je dost složité vymezit si hranice vzájemné spolupráce. Jsme však optimisté a vycházíme ze zahra­niční zkušenosti. Družstevnictví nefunguje jen v Česku, ale i v zahraničí. Stejně tak ve Francii se začaly realizo­vat družstevní byty mnohem více od roku 2011 a 2012. I v Anglii. Družstevnictví vždy reagovalo na nějakou ekonomickou situaci, která nebyla úplně pozitivní.

 

Profil - Anna Ježková, 33 let

Je předsedkyní družstva Coop Development, které bylo založeno teprve v letošním roce. V roce 2003 nastoupila do developerské společnosti Atkins a Langford Development a dnes je její spolumajitelkou. První pracovní zkušenosti sbírala ve společnosti Accenture.


Ježková se také angažuje jako hlavní poradce v občanském sdružení Resite – platformy, která podporuje spolupráci a dialog odborníků a veřejnosti o efektivnějším městském plánování a zkvalitnění veřejného prostoru. Ježková získala v roce 2008 MBA na Francouzsko-českém institutu řízení a v současné době dálkově studuje urbanismus na pařížské Sorboně. Mluví francouzsky, anglicky a španělsky.


Comments


bottom of page